Narodil se dne 25. 4. 1887 mladičké (údajně 17ti leté) venkovské dívce Julii. Ta však během náročného porodu zemřela a tak se malého novorozence ujal jeho prastrýc - správce rožnovského statku Franc Konecny. Syn tehdejšího majitele rudoleckého panství Ludvík ryt. Picchioni (jeho otec Angelo von Picchioni) si malého chlapce velmi oblíbil (proslýchá se, že byl jeho skutečným otcem), díky čemuž se chlapci dostávalo na tehdejší dobu nadstandardního vzdělání. Ctihodný pán Ludvík ryt. Picchioni chlapci platil soukromého učitele, který jej vyučoval hned několika jazykům - češtině, která byla pro chlapce mateřským jazykem, němčině a francouzštině.

Jinak však vyrůstal jako venkovský chlapec na statku a nevyhnul se ani náročné manuální práci. Často se prý dlouhé hodiny potuloval po okolních lesích, kde se zájmem pozoroval zvěř. Prastrýc Franc jej považoval za svého budoucího nástupce na pozici správce rožnovského statku. Ve svých 16ti letech se však chlapec začal zajímat o filozofii, literaturu, biologii a zeměměřictví - dle starých záznamů prý trávil většinu svého času v knihovně svého mecenáše na zámku v Českém Rudolci.

I přes prvotní nelibost jeho prastrýce mu bylo umožněno studovat na vídeňské univerzitě. Během této krátké doby napsal své básnické dílo - Země Česká - domov můj, ve kterém se projevuje jeho stesk po domově. Univerzitu opustil v roce 1908 po smrti Ludvíka ryt. Picchioni, která se Františka hluboce dotkla. Během této doby napsal 50ti stránkovou báseň Černé mraky, v nížposmrtně děkuje za vše svému mecenáši.

Z traumatu jej vyléčila až láska k chudé vesnické dívce Rozárii. Během opojení touto láskou vznikla sbírka básní Dopisy mé milé, v níž oslavuje lásku, coby cíl lidského žití. Šťastné období však netrvalo dlouho - pouhé dva roky - koncem roku 1910 Rozária umírá na tuberkulózu. Zdrcený František je na pokraji svých sil a chystá se spáchat sebevraždu. Tu mu naštěstí rozmluví rudolecký farář, na jehož doporučení se rozhodne cestovat.

Odjíždí na dlouhá léta do ciziny, procestuje Asií, kde se věnuje studiu buddhismu.

Pod vlivem událostí v Evropě se však v prosinci 1918 vrací zpět do nové vlasti - Československa. V době návratu vznikají další tři díla. Cestopisný román Kouzelná Asie, ve kterém vypráví o svém cestování Asií. Druhým dílem je básnická sbírka Chvíle přítomná, ve kterém se opět projevuje jeho dlouholeté studium buddhismu. Třetí dílo vzniká až po jeho návratu - jde o zpětnou kritiku Rakouska-Uherska a jmenuje se Konec vlády tyrana.

Během této doby se seznámí se zeměměřickým inženýrem Jiří Křovákem, kterému pomáhá na návrhu nového souřadného systému pro Československou republiku. Dodnes je toto zobrazení nazýváno Křovákovým, ač možným autorem je právě František.

V únoru roku 1919 se vrací do svého rodiště na rožnovský statek. Tam je vřele přijat novým správce statku, který jej zaměstná coby lesního správce. V té době již 32letý František se zamiluje do správcovy dcery Natálie, s kterou se zanedlouho ožení. V roce 1922 se jim narodí syn Franc (jméno na počest Františkova prastrýce) a pod vlivem těchto radostných událostí vzniká sbírka básní Nový život. Po smrti správce rožnovského statku se František stává správcem novým. To se píše rok 1925. Toto období je považována za nejšťastnější období jeho života.

Roku 1927 píše knihu Kanadská noc, kde popisuje noční život v lesích v okolí Rožnova a život zvířat v nich žijících.

V této době navíc pomáhá k vytvoření tzv. Instrukce A, která sloužila coby pokyn pro zeměměřičskou činnost v Novoměřickém mapování (1939-1961).

V roce 1930 se František stává otcem druhého dítěte - tím se stává dcera Rozária (jméno dostala po jeho dávné lásce). Pod vlivem této události vzniká básnická sbírka Živá naděje, která má podobný ráz jako sbírka Nový život.

Následovala dlouhá odmlka v jeho literární činnosti a to až do roku 1938, kdy vytváří František svá poslední tři díla. V nich reaguje především na vyhrocenou politickou situaci tehdejší Evropy. Prvním z nich je kritika tehdejší reakce české vlády Proč?. Předmětem díla, okolo kterého neustále obíhá otázka Proč? je odtržení sudet od Československa. Druhým dílem je kritika nacistického Německa s názvem Příchod Satanův. Poslední dílo - básnická sbírka - Konec dobrý jednou přijde, je naplněna autorovou touhou po lepší budoucnosti Evropy. V díle se projevuje dobrá víra v brzký konec nacistické myšlenky. Toho se však František Šokoň nikdy nedočkal.

Dne 14. prosince roku 1939 je František Šokoň zatčen gestapem a dne 17. prosince 1939 za nepříliš vyjasněných okolností umírá.

Pozn.: Veškerá díla Františka Šokoně byla zničena nacisty a z jeho tvorby se dochovaly pouze útržkovité části některých knih. Jeho žena a jeho dvě děti byli pár dní po jeho smrti odvezeni do koncentračního tábora v Polsku. Tak končí veškerý odkaz tohoto člověka. Jeho duch je však stále mezi námi - bloudí svou milovanou krajinou, které zasvětil většinu svého života.